Pokud je váš počítač připojen do lokální sítě, můžete jej zavést ze sítě pomocí TFTP. Jestliže chcete pomocí TFTP zavést instalační systém, musíte na vzdáleném počítači nakopírovat zaváděcí soubory do specifických adresářů a povolit zavádění vaší stanice. Musíte nastavit TFTP server a pro CATS stroje BOOTP server nebo RARP nebo DHCP server. Klientovi můžete sdělit jeho IP adresu protokolem RARP (Reverse Address Resolution Protocol) nebo BOOTP. BOOTP je IP protokol, který informuje počítač o jeho IP adrese a prozradí mu, odkud si má stáhnout zaváděcí obraz. Na systémech VMEbus existuje ještě jedna možnost: IP adresu můžete ručně nastavit v boot ROM. DHCP (Dynamic Host Configuration Protocol) je flexibilnější, zpětně kompatibilní rozšíření protokolu BOOTP. Některé systémy mohou být nastaveny pouze pomocí DHCP. Pokud máte NewWorld Power Macintosh, je lepší použít místo BOOTP protokol DHCP, protože některé novější počítače se neumí protokolem BOOTP zavést. Na rozdíl od Open Firmware, který je stanicích Sparc a PowerPC, konzole SRM nemůže použít protokol RARP za účelem získání IP adresy. Proto musíte pro zavedení Alphy ze sítě použít protokol BOOTP. Také můžete zadat nastavení síťových rozhraní přímo v SRM konzoli. Systémy Alpha mohou také síťově nabootovat pomocí DECNet MOP (Maintenance Operations Protocol), ale tato možnost není dále popsána. Pravděpodobně ale bude váš lokální OpenVMS operátor štěstím bez sebe, když ho požádáte o pomoc při zavedení Linuxu na své Alphě. Některé starší stroje HPPA (tj. 715/75) používají místo BOOTP protokol RBOOTD. Balíček je dostupný na WWW stránce parisc-linuxu. Pro přenos zaváděcího obrazu ke klientovi se používá protokol TFTP (Trivial File Transfer Protocol). Teoreticky můžete použít server na libovolné platformě, která jej implementuje. Ukázky v této kapitole se vztahují k operačním systémům SunOS 4.x, SunOS 5.x (neboli Solaris) a GNU/Linux. &tftp-rarp.xml; &tftp-bootp.xml; &tftp-dhcp.xml; Aby vám TFTP server fungoval, měli byste nejprve zkontrolovat, zda je tftpd povolen. Toho obvykle docílíte následující řádkou v souboru /etc/inetd.conf: tftp dgram udp wait root /usr/sbin/tcpd in.tftpd /tftpboot Podívejte se do souboru /etc/inetd.conf a zapamatujte si název adresáře, jehož jméno je za in.tftpd; budete jej dále potřebovat. Přepínač -l umožňuje některým verzím in.tftpd zaznamenávat všechny požadavky, které mu byly zaslány, do systémových logů. To je vhodné zejména v situaci, kdy zavádění neprobíhá tak, jak má. Pokud musíte změnit obsah souboru /etc/inetd.conf, musíte proces inetd upozornit, aby aktualizoval svá nastavení. Na počítači s Debianem stačí spustit /etc/init.d/inetd reload (pro slink/2.1 a starší použijte /etc/init.d/netbase reload). Na jiných systémech musíte zjistit ID běžícího procesu inetd a spustit kill -HUP inetd-pid. Abyste mohli využít PXE (Pre-boot Execution Environment) metodu TFTP zavádění, musíte mít TFTP server s podporou tsize, například tftp-hpa. Pokud je vaším TFTP serverem GNU/Linux s jádrem 2.4.X, musíte na něm následujícím příkazem vypnout Path MTU discovery: echo 1 > /proc/sys/net/ipv4/ip_no_pmtu_disc Pokud tak neučiníte, PROM na Indym nebude moci stáhnout jádro. Dále zkontrolujte že TFTP pakety jsou posílány z portu menšího než 32767, protože jinak by se přenos zastavil po prvním paketu. Rozsah zdrojových portů, které má TFTP server používat se nastaví příkazem: echo "2048 32767" > /proc/sys/net/ipv4/ip_local_port_range Dále je potřeba umístit příslušný TFTP obraz (viz ) do adresáře, kde má tftpd uloženy obrazy, obvykle /tftpboot. Bohužel TFTP klient očekává jméno souboru v určitém tvaru, pro který neexistují žádné závazné standardy. Proto ještě musíte na příslušný obraz vytvořit odkaz, který tftpd použije pro zavedení konkrétního klienta. Na strojích NewWorld Power Macintosh budete muset nastavit jako zaváděcí TFTP obraz zavaděč yaboot. Yaboot si pak sám přes TFTP stáhne obrazy jádra a RAMdisku. Pro zavádění ze sítě použijte soubor yaboot-netboot.conf, který v TFTP adresáři přejmenujete na yaboot.conf. TFTP klient často hledá soubor hex-ip-adresa-klienta-architektura. Tento název se spočítá relativně jednoduše: K části hex-ip-adresa-klienta dojdete tak, že vyjádříte každý bajt IP adresy klienta v šestnáctkové soustavě. Pokud máte po ruce program bc klidně jej použijte. Příkazem obase=16 nastavíte výstup na hexadecimální a potom už jen zadáte jednotlivé části IP adresy. Pro proměnnou architektura vyzkoušejte různé hodnoty. Pro PXE zavádění můžete použít zavaděč pxelinux.0, jež je součástí balíku syslinux. Zavaděč nakopírujte do adresáře /tftpboot. Tamtéž vytvořte podadresář /tftpboot/pxelinux.cfg, který bude obsahovat textový soubor default. Možný obsah souboru: default lanlinux prompt 1 label lanlinux kernel tftpboot.img append load initrd=root.bin devfs=nomount Parametr devfs=nomount je podstatný, protože bez něj by nešlo připojit kořenový souborový systém ze souboru root.bin. Závěrem nakopírujte do adresáře /tftpboot soubory tftpboot.img a root.bin (naleznete je na ftp archivech Debianu). Na počítačích DECstation existují pro každou podarchitekturu speciální tftp obrazy, které v jednom souboru obsahují jak jádro, tak instalační program. Jména těchto souborů jsou tftpimage-podarchitektura nebo tftpimage-podarchitektura.gz. Pokud je obraz zabalený (má příponu .gz), musíte jej před použitím rozbalit (např. gunzip tftpimage-podarchitektura.gz), protože DECstation neumí zavádět komprimované obrazy skrze TFTP. Jestliže jste si nastavili BOOTP/DHCP podle našich příkladů, nakopírujte tftp obraz do souboru /tftpboot/tftpboot.img. Z DECstation firmwaru zavedete systém přes TFTP příkazem boot #/tftp, kde # je číslo zařízení TurboChannel, ze kterého se má zavádět. Většinou to bývá ,,3''. Pokud vám BOOTP/DHCP server nenabídne správný obraz, nebo pokud chcete zadat speciální parametry, můžete použít následující syntaxi: boot #/tftp/filename param1=value1 param2=value2 ... U několika revizí DECstation firmwaru se projevuje problém se zaváděním ze sítě: zahájí se přenos a po krátké době stahování spadne s hláškou a.out err. To může mít několik příčin: Firmware neodpovídá na ARP požadavky, což po chvíli vede k vypršení časového kvanta ARP protokolu a přenos se zastaví. Řešením je ručně přidat MAC adresu síťové karty stanice do ARP tabulky TFTP serveru. MAC adresu získáte z promptu firmwaru příkazem cnfg. Tuto adresu pak na TFTP serveru přidáte příkazem arp -s IP-adresa MAC-adresa. Firmware má omezení na velikost zaváděných obrazů. Také existují revize firmwaru, které neumí s TFTP pracovat vůbec. Přehled různých revizí můžete najít na stránkách projektu NetBSD: . Na systémech Alpha musíte v SRM konzoli zadat jméno obrazu (jako relativní cestu k adresáři se zaváděcími obrazy) jako parametr argumentu -file příkazu boot. Stejného výsledku dosáhnete nastavením proměnné BOOT_FILE. Eventuálně můžete jméno specifikovat rovněž pomocí BOOTP (při konfiguraci ISC dhcpd použijte direktivu filename). Na SRM konzoli, na rozdíl od Open Firmwaru, neexistuje standardní jméno souboru, takže musíte zadat jméno souboru jednou z popsaných metod. Počítače SPARC používají jména podarchitektur jako třeba ,,SUN4M'' nebo ,,SUN4C''; v některých případech se jméno architektury nechává prázdné, takže jméno hledaného souboru je pouze hex-ip-adresa-klienta. Pokud třeba máte počítač s podarchitekturou SUN4C a IP adresa je 192.168.1.3, pak jméno souboru bude C0A80103.SUN4C. Některé sparc systémy můžete přidáním jména souboru na konec OpenPROM příkazu boot donutit hledat konkrétní soubor. (Např. boot net muj-sparc.obraz). Soubor musí být samozřejmě v adresáři prohledávaném TFTP serverem. Pro systémy BVM a Motorola VMEbus nakopírujte soubory &bvme6000-tftp-files; do adresáře /tftpboot/. Poté nakonfigurujte boot ROM nebo BOOTP server, aby nejprve z TFTP serveru natáhl soubory tftplilo.bvme nebo tftplilo.mvme. Další informace o konfiguraci systémově specifických částí pro svou podarchitekturu získáte v souboru tftplilo.txt. U počítačů SGI Indy se můžete spolehnout na bootpd, že předá správné jméno TFTP souboru. Jméno se zadává v souboru /etc/bootptab jako parametr bf= nebo v souboru /etc/dhcpd.conf parametrem filename=. Na některých systémech se standardní instalační RAMdisk a zaváděcí TFTP obraz nemusí vlézt do paměti. V takovém případě musíte navíc přes NFS připojit také kořenový adresář. Tento postup je shodný s instalací na bezdiskové nebo bezdatové klienty. Nejprve proveďte všechny kroky podle . Nakopírujte obraz linuxového jádra (a.out verzi pro vaši architekturu) na TFTP server. Na NFS serveru rozbalte kořenový archiv. (NFS i TFTP mohou běžet na stejném počítači): # cd /tftpboot # tar xvzf root.tar.gz Ujistěte se, že používáte GNU tar, protože některé implementace (konkrétně ta na SunOS) pracují (chybně) se zařízeními jako s obyčejnými soubory. Na klienta exportujte adresář /tftpboot/debian-sparc-root (s rootovským přístupem). Tj. do souboru /etc/exports přidejte následující řádek (toto je GNU/Linux syntaxe - pro SunOS by to mělo být podobné): /tftpboot/debian-sparc-root klient(rw,no_root_squash) Poznámka: ,,klient'' je jméno nebo IP adresa instalovaného počítače tak, jak ji vidí server, když se klient zavádí. Vytvořte symbolický odkaz z klientské IP adresy, v tečkové notaci, na soubor debian-sparc-root v adresáři /tftpboot. Například pokud je IP adresa klienta 192.168.1.3, napište: # ln -s debian-sparc-root 192.168.1.3 Instalace přes TFTP a použití kořenového adresáře přes NFS je podobné jako , protože nebudete do paměti nahrávat RAMdisk, ale zavedete systém z kořenového souborového systému připojeného přes NFS. Musíte pak nahradit symbolický odkaz, aby ukazoval na jádro (například linux-a.out) a ne na tftp obraz. RARP/TFTP vyžadují, aby všechny démony běžely na stejném serveru. (Stanice totiž odešle TFTP požadavek tomu, kdo odpoví na RARP zprávu). Nyní máte nachystáno vše potřebné a můžete přejít k zavedení klientské stanice — .